Syndrom vyhoření
Realizujeme individuální i skupinové programy proti tomuto syndromu.
Co je to syndrom vyhoření:
- je to stav vyčerpání, citového stažení, ztráta důvěry v osobní výkonnost
- je to vyčerpání z kontaktu s okolím
- je to pocit vlastní neschopnosti, neschopnosti prožívat uspokojení a radost z práce
- je to stav osob, kteří pracují s lidmi, jako například lékaři, učitelé a další
- je to stav u lidí, kteří hledají smysl života především v práci (workoholici, perfekcionisté, pedanti, v situaci nutné kompenzace rodinných problémů apod.)
Jaké jsou symptomy:
- deprese a úzkosti
- poruchy paměti a soustředění se
- poruchy spánku
- únava a pokles výkonu
- tělesné potíže (trávící trakt, dýchací systém, sexualita, kardiovaskulární systém, …)
- nespokojenost, dysforie, neschopnost uvolnit se
- tendence k návyku na psychoaktivní látky (alkohol, tabák, ….)
- snížení sebedůvěry a poruchy v interpersonálních vztazích
Ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka některé z pomáhajících profesí. Nejčastěji se spojuje se ztrátou činorodosti a smyslu práce, projevuje se pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti, postižený ztrácí zájem o svou práci, spokojuje se s každodenním stereotypem a rutinou, nevidí důvod pro další sebevzdělávání a osobní růst, snaží se pouze přežít a nemít problémy.
Ve vývoji lze definovat několik stadií:
- člověk by chtěl pracovat co nejlépe, touží po úspěchu, ale ten nepřichází
- nic nestíhá, je stále v časové nouzi, jeho práce začíná ztrácet systém
- výskyt běžných symptomů neurózy, provázený pocitem, že něco musí pořád dělat, výsledkem je chaos
- pocit „musím“ se ztrácí a obrací ve vzdor: „nemusím nic.“ Nakonec kolegové obtěžují už jen svou přítomností, pryč jsou zbytky zájmu, nadšení, zůstala jen únava a zklamání.
Obranou proti vyhoření je:
- psychoterapeutická péče – nalezení a řešení příčin příznaků, rozvoj obranných mechanizmů
- supervize – nejúčinnější prostředek řešení a prevence syndromu vyhoření
- duševní hygiena a relaxace